Křížový Buk, Chřibská, Šaunštejn, Mezná, Růžová, Mlýny
Start i cíl: vesnička Mlýny, 7km západně od České Kamenice
Délka: 61 km
Převýšení: m
Mapy:
edice KČT č.12-13 Českosaské Švýcarsko 1:50 000
Objekty:
Loupežnický hrádek (Šaunštejn) - zbytky hradu vytesaného z větší části v
pískovcové skále, založeného ve 14.stol a opuštěném v 15.stol.
Malá Pravčická brána - menší obdoba mohutné Pravčické brány
Divoká soutěska - hluboký skalní kaňon v kvádrovcovích pískovcích. V neschůdném východním
úseku je zpřístupněna plavbou na pramicích.
Shrnutí:
V dnešní etapě vedlo cca 25km po silnici. Ten zbytek si ovšem vychutnáte.
Cesta terénem byla fyzicky i technicky značně obtížná, a proto jí, stejně jako minulou přes Arnoltice,
nemohu doporučit začátečníkům či rekreačním jezdcům. Pouze rideři co mají naježděno již pár tisícovek
kilometrů, si mohou technické úseky vychutnávat. Pro ostatní to bude utrpení.
Přesný popis trasy:
1.4.96´Po probuzení a následném pohledu z okna zjišťuji, že přes noc napadlo kolem
30cm čerstvého sněhu. Vyjížďka tedy nebude žádný med.
Začínám z nádraží Mlýnů, kde nalézám
zelenou značku a zahajuji stoupání kolem vrchu Javor. Nahoru jsou to dobré 2km a alespoň se
pořádně zahřejeme. Následuje sjezík ke Křížovému Buku. Za autobusovou zastávkou je rozcestník,
na kterém uhneme vlevo na červenou. Stoupáme po široké cestě lesem. V tom prašanu je to bída.
Jet se dá jen na nejlehčí převody, kola se příliš boří. na dalším rozcestí uhýbám vpravo po
modré značce. Míjím několik krmelců pro zvěř a u jednoho z nich vyplaším stádo kamzíků asi
o 30 kusech. Uhánějí horem pádem do bezpečí hustého lesa a fotím jen pár opozdilců. Cesta se
zúží na pěšinu a přes Medvědí díru padám až do Chřibské. Na křižovatce opouštím turistické
značení, odbočuji vlevo a jedu po silnici přes Rynartice stále rovně. Pohybuji se údolím
víceméně po rovince. Na začátku Jetřichovic odbočuji vpravo na zelenou značku, po níž stoupám
k přírodnímu útvaru se zajímavým názvem - Pohovka. Věru bych teď jednu bral doopravdy...
Nabírám kurs vlevo po červené značce. Souběžně se mnou vede Naučná stezka Jetřichovické skály.
Loupežnický hrádek neboli Šaunštejn nemohu minout bez povšimnutí. Je zde železné zábradlí, díky
němuž se nahoru dostanete vcelku bez problémů. Bohužel se tu převalují kopce mlhy, a tak jen
tuším výhled kolem sebe. Pokračuji na Malou Pravčickou bránu. Pěšina je v délce 2km velmi rozbitá
a členitá. Nedá se jet, protože musíte překonávat vysoké kamenné schody. Mají i několik metrů
výšky a zdolat se dají pouze díky vysekaným stupňům. Je to pakárna, ale zbytek trasy za to,
myslím, stojí. Za bránou zdolávám stoupání na vrch Větrovec a již sjíždím 1,5km sjezdem k
Mezní Louce. Jedu po zelené, která padá po asfaltce přes Meznou k Divoké soutěsce. Těsně před dnem
kaňonu musíte zdolat další skalní stupně. Pokud tedy máte základy trialu, dolů k říčce se
dostanete v sedle kola. Přejedete Kamenici po můstku a čeká vás cca 1,5km přes skály vzhůru.
Většinu budete muset urazit pěšky, neboť terém stoupá s každým krokem o bezmála půl metru výšky.
Od Hájenky, kde se dáte vlevo po žluté, je to již pohoda. Jedeme přes Růžovou a vzhledem
k nepříznivému počasí již dokončíme zbytek dnešní etapy po silnici. Jedeme přes Srbskou
Kamenici, Jánskou, Českou Kamenici do Mlýnů. Počasí nám nepřálo, celý den sněží - večer je ho
již půl metru, a tak trasy dokončím toto léto. Dnešní etapa byla půl na půl terén se silnicí.
Ale ten kus terénem stál za to !!