Start: Červenohorské sedlo
Cíl: Červenohorské sedlo
Délka: 55km
Převýšení: 1849m !!

Mapy:

edice KČT č.55 Hrubý Jeseník 1:50 000

Shrnutí: Dnešní etapa byla, díky absolvovanému výstupu k Jelení studánce po žluté značce z Vernířovic, fyzicky značně náročná. Vždyť jsme vyjeli ráno po 9h a zpět na chatě jsme se ocitli až těsně před 19h. Tedy pravda, se všemi pauzami, odpočinky a přestávkami na oběd a večeři. Ale i tak nám dala zabrat. Až na první sjezd ze sedla pod Vřesovou studánkou, který byl místy značně technický, se všechny ostatní sjezdy dají absolvovat bez problémů a tak je trasa vhodná i pro začínající bikery. Ovšem na své si zde přijde hlavně "vyježděný" protřelý dravec, nemající strach z rychlosti a kamenitých úseků. Nejlepším úsekem byl bezesporu sjezd u Petrových kamenů, jenž doporučuji jako naprosto jedinečnou lahůdku mountainbikingu v celé této oblasti!!!

Přesný popis trasy:
2.8.Dnešní trasa bude mít shodný začátek,jako včerejší odpolední průzkum. Vydáváme se od chaty po červené značce směr Keprník. Objíždíme chatu a dostáváme se na širokou cestu vysypanou bílým štěrkem s mírným stoupním okolo vrchu vpravo nad námi. Je zde mnoho turistů na které musíme dávat pozor. Asi po 1 km se široká cesta zúží na pěšinu, o šířce jednoho metru, částečně vytvořenou erozí vody. Jinými slovy, zkrátka projíždíte potokem se spoustou kamenů. Opakuje se včerejší požitek z nenáročného triálku. A dostáváme se k rozcestí, Bílý Sloup, se zelenou značkou; pokračujeme stále po červené. Pěšina je o něco širší a méně technicky náročná. Projíždíme pod vrcholem Červené hory a sjíždíme do sedla pod Vřesovou studánkou, kde odbočujeme vlevo na žlutou značku. Zpočátku jedeme ve vzrostlých travinách a nevidíme tak vůbec na pěšinu před sebou, spíše odhadujeme její pokračování a posléze se dostáváme na vysoce kamenitý povrch, smáčený souběžně vedoucí bystřinou příznačného názvu - Hučivá Desná. Doslova a do písmena padáme tímto nádherným sjezdem, s úseky vyšší technické náročnosti, až těsně k Anínu. Před ním uhýbáme vpravo přes most a pokračujeme širokou lesní cestou bez turistického značení. Zhruba po 2km projíždíme Přemyslovem, kde se napojujeme na modrou značku směr Bukový vrch. Cca další 1,5-2km a jsme u rozcestí s červenou značkou. Pokračujeme západním směrem a po 200m odbočujeme vlevo na silničku, jenž nás vede přes Bukovice přímo do Velkých Losin. Dnes se zde jede Český pohár MTB v cross-country. Chvíli obhlížíme okruh, odpočíváme a pokračujeme dále. Z Losin nás vyvádí modrá značka silnicí do Maršíkova. Zde se chvíli pohybujeme souběžně s červenou značkou, abychom pokračovali po červené a u autobusové zastávky, kde přetínáme silnici, opět měníme značku. Nynější prioritou pro pěkných pár kilometrů bude žlutá. Zprvu vede po silnici. Kousek za Vernířovicemi asfalt mizí a objevuje se hlinitojílová cesta. Jedeme proti proudu potoku Merta. Poté, co se značka odkloní do pravé stráně od zmíněného toku, se začínáme pohybovat vrstevnicemi stále více vzhůru. Nejprve bučina a duby. Tedy převážně listnatý les. Ten s přibývající nadmořskou výškou přechází ve smrčinu a ta ještě později v borovici sem tam. Povrchem je nyní sypající se drobné kamení, eventuelně skála s hlinitopísčitým povrchem. Záhy je terén tak extrémně příkrý směrem vzhůru, že je zhola nemožné jet a jen se značným fyzickým úsilím se dá vůbec pokračovat stále vzhůru. Bike je na zádech. Na této pěšině, o šířce jen pár desítek centimetrů, s prudkými serpentinami, je to jediná možná varianta. Stezka je tak pro horaly a kamzíky. Dolů by se v sedle dala absolvovat jen s maximálně možnou technickou dovedností. Ovšem pak by to byl ten "pravý nářez"!! Pokračujeme v téměř horolezeckém výstupu kolem Čertovy stěny až na hřeben k Jelení studánce. Výstup nám trval kolem 90min. a překonali jsme cca 500 výškových metrů na 3km chůze. Dobíráme vodu do všeho co máme sebou a pomalu se zotavujeme z namáhavého výstupu. Nyní se budeme pohybovat po hřebenu, kde zcela jistě již žádné extrémní převýšení nebude, leda až začneme padat dolů. Od Jelení studánky se dáváme vlevo po červené značce směr Praděd. Skutečně si teď jedeme víceméně lážoplážo. Povrchem jsou buď skalnaté bloky, nebo pěšina v trávě. Je zde poměrně větrno. Žádné stromy, pouze nízká kleč a lišejníky. Navlékáme větrovky. Kocháme se nádherným rozhledem na podstatnou viditelnou část Pradědské hornatiny geomorfologické oblasti Hrubého Jeseníku. Míjíme Jelení hřbet, Kamzičník, Petrovy kameny. Zde je úžasný rychlý sjezd, plný překážek v podobě bludných balvanů, jež využíváme v hojné míře jako skokánky...Waw, bikerské srdce bije naplno a je zcela uspokojeno. Stoupáme na Praděd, který je se svým vrcholem 1492mnm nejvyšší horou Moravy a pořizujeme dokumentární fotografie na plošině pod televizním vysílačem s rozhlednou, o dalších 80m blíže ke hvězdám. Po této malé odbočce se vracíme na červenou značku a padáme dalším krásným downhillem, podobným tomu u Petrových kamenů, ke Švýcárně, kde si na terase restaurace, jejíž název jsem zapomněl, dáváme lehkou večeři. Po ní pokračujeme stále po červené. Mírně stoupáme - spíše se jen tak pohupujeme, překonáváme poslední výškový bod, jímž je Výrovka v 1167mnm a zakončujeme posledním velmi rychlým sjezdem, po široké cestě s četnými odvodňovacími kanály napříč, které se nádherně skáčou, přímo k naší chatě na Červenohorském sedle.
Díky za spolujízdu a nashledanou u dalších etap našeho bikového dobrodružství.