Zimní vyjížďka přes rozhlednu Královka a přehradu Josefův Důl


Start i cíl: Antonínov - Josefův Důl
Délka: 30km
Převýšení: 1003m
Mapy:
edice KČT č.20-21 Jizerské hory a Frýdlantsko 1:50 000
Shrnutí: Tato trasa se rozhodně nedá brát jako klasický okruh náročným terénem. Popisuje možnost jízdy v zimě při teplotě kolísající od +1°C do -6°C, výšce sněhu od 120cm do 160cm. Jet se dá jen po uježděné silnici buď od aut, nebo od rolby, případně po stezce vyšlapané chodci. V ostatních případech se bike beznadějně boří do čerstvého sněhu a jízda vpřed je prakticky nemožná. Použít se nedá ani běžkařská stopa na jizerské magistrále - stejně by vás běžkaři hnali za její ničení...
Zvýšenou pozornos jak před vyjetím, tak během vyjížďky, doporučuji věnovat brzdám, ráfkům, řazení, výběru plášťů a správného maziva. Jakékoliv opomenutí zmíněných komponentů se může neblaze promítnout na celkovém dojmu celého výletu !!

Přesný popis trasy:
20.2.2005 Otevírám dveře u lyžárny penzionu INA v Antonínově a polykám první doušky mrazivého vzduchu. Je 10h, rtuť teploměru se vyšplhala na -3°C. Poslední kontrola biku, natahuji návleky na tretry a vyrážím v nové nadílku cca 6cm čerstvého prašanu, který napadal přes noc.

Hlavní silnice směr Josefův Důl mírně stoupá, takže se příjemně zahřívám a vytvářím si tak provozní klima pro celou vyjížďku. 200m za nádražím uhýbám u rozcestníku vpravo na žlutou turistickou značku vedoucí po silnici směr Mariánskohorské boudy. Po pouhých dalších 500m začínám chápat, že jízda terénem asi nebude možná. Uježděná část končí a dál pokračuje jen běžecká stopa, na které se však kolo beznadějně boří a jízda vpřed není možná. Otáčím, vracím se zpět k rozcestí TZ. Po krátké poradě s mapou, se vydávám po silnici směr rozhledna Královka. Po dalším kilometru tak uhýbám vlevo směr Bedřichov, přes můstek nad říčkou Kamenice. Stoupání lesem serpentinami je dost v pohodě, provoz aut je naprosto minimální (cca 1 auto za 15-20min).

U velkého parkoviště, kde již máte za sebou přes 200 výškových metrů a 20minut jízdy, uhýbám šikmo vpravo na zelenou značku vedoucí po vedlejší silnici. Poprvé se zde otevře pohled na okolní hřebeny Jizerských hor - nezbývá než zastavit. Paní Zima kouzlí nádherná díla... Běžkaři si to sviští na svých "prkýnkách" přes pláně, já pokračuji stále mírným stoupáním vpřed. Rozhledna Královka se při příjezdu halí do mírné oblačnosti, teplota klesá na -6°C. Rozhoduji se pro krátkou zastávku, bike umístím do chodby v hlavní budově, sám usedám v restauraci vyzdobené loveckými motivy. Horká bramboračka za 20Kč nemá chybu, stejně jako teplý punč. Přidávám jednu vrstvu moiry pod dres a po 20min posezení pokračuji ve vyjížďce. Pořizuji několik ilustračních fotek, které jsou přiloženy. První větší sjezd si užívám, snažím se však rychlost nehrotit - úseků s ledovými plochami není moc, ale na nebezpečný pád by stačil jeden neočekávaný... Maximálka se tak pohybuje kolem 45km/h. Na křižovatce tvaru T uhýbám vpravo, pokračuji opět mírným stoupáním. Charakter krajiny se změnil - odpovídá vyšší nadmořské výšce. Představte si rovinu vytvořenou napadanýn sněhem, z které vykukují špičky smrčků, potažmo dalších dřevin. Silnice tvoří drážku hlubokou od 120 do 160cm, vytvořenou sněžnou frézou. Pokud se pokusíte na takový násep vylézt a poodejít kousek stranou, okamžitě zapadnete po pás do sněhu. Stačí se trochu zavrtět a začnete se propadat víc :o) Jistější je tedy zůstat na uježděném pevném povrchu. Za horizontem se otevře pohled v dál na pláně sněhu a uprostřed výhledu tvoří dominantu krajiny penzion Nová Louka.

Zkouším jet po lyžařské jizerské magistrále, ale nemám šanci. Kolo se boří stejně, jako při minulých pokusech. Nezbývá tedy než otočit a vrátit se stejnou trasou přes rozhlednu Královka k velkému parkovišti. Zde zkouším další variantu - uhýbám vlevo k přehradě Josefovský Důl. Silnice je dobrá a sjezd na sněhu opět prudce zvýšil hladinu adrenalinu. Rychlost lehce překročila 50km/h, na nejistém klouzajícím povrchu to zřejmě bylo až dost. Opatrně přibrďuji a maximálně si pochvaluji přední kotoučovku, která poskytuje stejný výkon jako za sucha, skoro mám až pocit, že brzdy tvrdost je lepší než kdy jindy. Zadní "véčko" má trošku problémy s ráfkem obaleným sněhem, ale po několika intenzivních stiscích také plní svojí fuknci. Brzdný výkon je nečekaně kvalitní, zcela jistě se na něm podepisují použité pneumatiky. Přední Panaracer Spike 2.0 a zadní Continental Survival 2.3 nejeví naprosto žádnou náchylnost ke smykům. Jejich "ostré špunty" se splehlivě zakusují do sněhové podlážky a přesně vedou zvolenou stopu jízdy. Díky nim si tak dovolím i několik menších skoků, podobně jako na suchém terénu.

Ale zpět k trase - pohled z přehrady na okolní přírodu je jedinečným zážitkem. Pořizuji sekvenci fotografií. Na rozlehlé ledové ploše není žádný záchytný bod a náhle si připadáte jak v jiném světě, asi jako polárník kdesi daleko na severu. Dojem pouze kazí samotná železobetonová hráz, která sem příliš nezapadá... :o) Sílu ledu jsem raději nezkoušel. Přejíždím hráz a hledám žlutou značku. Nacházím ji za hlavní budouvou restaurace na levém břehu nádrže. Bohužel, kolo se opět boří... Otáčím zpět, vracím se přes hráz, krátké prudké stoupání a zase parkoviště. Vracím se zpět po silnici, protože jiné sjízdné cesty pro bike zkátka není. Vracet se stejnou cestou sice není standartní, nicméně i tak byla vyjížďka naprosto jedinečnou záležtostí. Pokud toužíte po pohybu v sedle kola, lze tuto skutečnost dočasně přijmout. Vždyť za pár týdnů již po sněhu nebude ani památky a začne dalsí sezona na lesních pěšinách :o) Foto u říčky Kamenice je poslední zastávkou výletu a již jen volně sjíždím zpět k penzionu. Biku zdar ! Fotky přidám zítra přes den...