Shrnutí: Pro jedince s dobrou fyzičkou středně obtížná trasa. Převážně se pohybujete lesem s mnoha hravými technickými úseky, které nabydou na atraktivitě až při rychlosti nad 30km/h. Pokud si trasu rozplánujete na celý den, můžete ji tak absolvovat třeba jako rodinný výlet. Pokud se nechcete pohybovat po rušných silnicích (přejezd z Uhříněvsi do Říčan), můžete se posunout vlakem a začít až odtud. Trasa se tak zkrátí asi o 14km.
Přesný popis trasy:
27.11.99´ Dnešní vyjížďku začínáme netradičně na hrázi vodní nádrže Hostivař. Skupina se rozjíždí po červené značce na levé straně nádrže. Míjíme spousty lidí na sobotní procházce, takže zde dbejte zvýšené opatrnosti. U hlavní silnice značka provede esíčko. Nejprve zatáčka vlevo, ihned vystřídaná pravou. Míjíte autodílnu a ragbyové hřiště v Petrovicích. Projedete viadukt, za kterým pokračujete po břehu Botiče. Hlinitá stezka bývá rozbahněna i po většinu času horkých letních měsíců. Hravé technické úseky jsou vám však za blátivou lázeň více než dostatečnou odměnou. Lesík skončí; vyjedete u menší hráze, kterou objedete zleva. Červená vede k brodu, před nímž najdete rozcestí. Zde zahnete vlevo na zelenou značku. Nyní musíte zdolat asi 150m po okraji rozrytého pole, abyste se dostali na další pěšinu vedoucí po břehu Pitkovického potoku. Následující 2,5km se pohybujete víceméně po rovině a můžete tak vychutnávat okolní přírodu. Minete Fantův mlýn, zdoláte desetimetrové stoupání a objevíte se v Pitkovicích u obratiště městských autobusů. Značka vede rovně po silnici. Po 100m uhne vpravo do stráně kolem závory. Písčitá pěšina končí u státovky s autobusovou zastávkou. Nastává nejméně příjemná část trasy - přejezd po silnici do Říčan. Zde nejsou žádné lesy, kterými by se dalo pohybovat. Krajina je převážně plochá a najdete zde tak pouze rozlehlé polní lány. Nejjednodušší varianta je tedy následující. Vlevo po zelené do Uhříněvsi na hlavní silnici. Po ní vpravo až do Říčan. Za cedulí oznamující začátek obce je mírné stoupání, v němž zvýšíme svoji pozornost, aby nám neuniklo křížení zelené turistické značky!! Zahneme vpravo a dostaneme se tak k nádraží. Odtud nás již vede modrá značka. Zpočátku klesáme obcí po silnici, přejedeme na pěšinu podél tratě a v závěru klesání ji vlevo přejíždíme přes železniční přejezd. Ihned za ním ostře vpravo. Poslední sjezdík, na jehož konci modrá uhne vlevo mezi domky. Šotolinu vystřídá cesta vydlážděná velkými kameny. Vydržíme cca 300m "drncání", po nichž kameny vystřídá hlinitá stezka stoupající lesem přímo vzhůru. V nejvyšším bodě Říčanského lesa modrá uhne vlevo. Tep se nám zklidní na asi 1km mírně klesající pěšiny, která se najednou zlomí ostře dolů. V klesání dávejte pozor, protože vás čeká křížení cest, na kterém zahněte vpravo na zelenou značku. Pokud jste se dostali až k potoku s kořenovými pasážemi, jste špatně a musíte zpět po modré. Zelená opět mírně stoupá, aby nás dovedla ke státovce. Zahneme po ní vpravo a spadneme do Tehova. V levé zatáčce zelená uhne vlevo a pokračuje ven z obce polní cestou. Vjedete do jedlového lesa a minete křížení se žlutou. Stále vás vede zelená. Široká šotolinka vyústí u asfaltky, po níž se dáte vpravo. Hladkého povrchu si užijete pouze pár stovek metrů a již se vlevo noříte opět do hloubi lesa. Pěšina se klikatí mezi stromy a dostáváte se k další státovce na začátku Svojetic. Zahnete vlevo po silnici a ihned po 50m vpravo stále po zelené. Pokud si chcete dát pauzu, najdete na hlavní silnici, kousek od značky, hospůdku s venkovním posezením. Pokračujete rovně vesnicí, na jejímž konci minete pravý koňský ranč. Pěšina, mající tendenci převážně ke klesání, se nyní vine hustým jehličnatým porostem. Po jednom esíčku se vynoříte na okraji silnici, kterou přetnete a stále pokračujete po zelené, nyní vedoucí po levém břehu Zvánovického potoku. Pohybujete se jednou z nejhezčích etap této trasy. Pěšina stále mírně klesá. Hlinitý povrch se střídá s listnatým. Je zde množství menších bludných kamenů, využitelných jako přírodních můstků ke skokům. Jsou totiž přímo na stezce, či jejím okraji, ve směru vaší jízdy. Po 2km minete menší lesní tůňku, kde se dá v létě osvěžit a chvíli odpočinout na jejím travnatém břehu. Přetnete další silnici u osady Borka a stále pokračujete Zvánovickým údolím. Pohybujete se chatovou osadou a tak pro jistotu přizpůsobte rychlost jízdy možnému výskytu aut, dětí, psů a dalších nečekaných překážek!! Sjedete až k brodu, u něhož je rozcestí s červenou značkou. Jste u Černých Voděrad. Přejedete brod a dáte se vpravo po červené. Před vámi je 700m docela drsného stoupání, takže doporučuji šetřit silami. Jedná se o nejtěžší výjezd dnešní vyjížďky. Musíte v něm zdolat "pouhých" 110 výškových metrů, ale věřte, že vám dají docela slušně zabrat. Stoupání vede po hlinité pěšině, většinou rozmočené. Po jejím zdolání se dostanete na starou rozbitou asfaltku, kde se stoupání stane podstatně jednodušším. Jste na okraji Ondřejova, opustíte červenou a pokračujete vpravo po žluté značce kolem hvězdárny s observatoří na vrchu Pecný. Konečně jsou před vámi slibované tři rychlé sjezdy lesem. Vždy nejprve dlouho rychle klesáte, pak krátké prudké stoupání a opět rychlý sjezd. Svištíte si to dolů a využíváte vysokého lesního břehu jako klopených zatáček. Povrchem je jehličí, sem tam trocha listí. Rychlost se celkem bez problémů pohybuje kolem 50km/h. Za Brožkovnou, se žlutá napojí na silnici, ale již po 500m se opět odpoutá a pokračuje vlevo chatovou osadou. Po přejetí potoku se dostane k hlavní silnici v Mnichovicích. Přetnete ji, vystoupáte po žluté k nádraží, přejedete železniční přejezd a po 30m zahnete ostře vpravo na zelenou značku, jenž vás několika chatovými osadami dovede až do Stránčic.
Vzhledem k totální únavě jsem zde svojí vyjížďku zakončil a zpět do Prahy jsem se dostal vlakem z místního nádraží. Pokud máte dost sil, můžete dokončit vyjížďku v sedle kola
například po trase: Stránčice nádraží - zelená - Kunice, Velké Popovice - vpravo žlutá -
Radimovice, Čenětice, brod pod Horními Jirčany - vpravo červená - a již klasicky Osnice,
Průhonice, Křeslice, Petrovice, vodní nádrž Hostivař. Může to být odhadem kolem dalších 30km.
