Mapy:

freytag & berndt WK 191 Gasteiner Tal Wagrain Grossarltal 1:50 000

Rad - und Mountainbikewege im Pongau 1:50 000

Občerstvení:

jediné a to až nahoře v HeinrichKienerHaus v 1792mnm

Objekty: kostel v pravé části náměstí St.Johannu

Shrnutí: Trasa v 95% neobsahuje technicky náročné pasáže. V celé své délce je absolvovatelná v sedle kola a nikde není nutno tlačit či přenášet. Dá se tedy zařadit jako lehčí varianta výletu v odpočinkovém dni. Samozřejmě musíme přihlédnout k značnému převýšení. S jistým fyzickým vypětím se tedy počítat musí. Ovšem směrem vzhůru se až na vrchol dostaneme v sedle kola. Zpočátku po asfaltových silničkách plynule přejdoucích v lesní šotolinu. Tento kopec skýtá různé varianty výjezdu i sjezdu, z nichž jednu Vám ještě nabízím v závěru za popisem trasy.

Přesný popis trasy:
19.7.Jsme zde již čtvrtý den a tak si zase zkusíme dát trochu do těla. Sjezdařská část bandy je líná a vyspává ve stanu, a tak vyrážíme pouze ve tříčlenné skupině pokořit vrchol Hochgründeck ve výšce lehce přes osmnáctset metrů nad mořem. I tak je to pořád nad naší Sněžkou. Za výjezdem z kempu se na hlavní silnici dáváme vlevo směrem do města. Projíždíme St.Johannem a hledáme odbočku vpravo na městečko Wagrain. Nacházíme ji a zahajujeme stoupáním po klasické okresce s průměrným sklonem 7-8%. Zhruba po 3km jízdy uhýbáme vlevo do svahu na silničku, na níž je přímo značen Hochgründeck. Hned na začátku je odstrašující tabule informující o stoupání 14%, jenž nám dává zabrat.Stoupáme po dobré asfaltce až ke kapličce v 1060mnm, kde nacházíme lavičku skýtající možný odpočinek. Zde jedeme silničkou vpravo. Krátké stoupání a je tu další křižovatka, na které jedeme vlevo a ignorujeme značení Hochgründeck. Pohledem do mapy totiž zjišťujeme, že toto značení by nás vedlo stále po silnici a my si chceme přece užít terén. Nejsme žádná béčka! Ve výšce těsně kolem 1200mnm se objevuje po pravé straně šotolinová cesta. Sice je na ní zákaz vstupu-soukromý pozemek, nedbáme na něj a pokračujeme. Konec konců zde vede turistická trasa č.451 a tak půjde spíše o zákaz vjezdu pro automobily. Cesta vede pěkně lesem, kde nacházíme dočasný úkryt před pálícím slunkem. Sice je jen kolem 20°C, ovšem na přímém slunku bude jistě více a vzhledem k silovým výkonům v sedle, z nás pot jen lije. Značení jsme ztratili a najednou zjišťujeme, že aktuální číslo cesty je 7. Opět potýkání s mapou a ujištění, žádná ztráta, pouze se dvě cesty spojili a značená je dál jen jedna. Zase důkaz o rozdílném značení zde a u nás. V Čechách tak precizní a zde víceméně spíše orientačního rázu. Lesní pěšina má proměnlivý profil a tak si užijeme i krátkých rovinek či hravých sjezdíků na rozdíl od monotóního stoupání. Houpeme se kolem 1350mnm. Cestu nám přehrazují závory, u kterých pokračujeme po šotolině směr Hochgründeck. Šotolinové cesty se teď různě kříží a udržet správný směr vyžaduje plnou pozornost. Uhýbáme první vpravo, následuje levá a vzápětí další pravá odbočka. Tato šotolinová část již nebyla v režii ani cesty č.7 ani č.451. Posledních několik stovek metrů totiž bylo extrémně příkrých a nežli opět tlačit, raději se dáváme nahoru mírnějšími serpentinami jež jsou jetelné. Vedou nás až k horské chatě HeinrichKiener Haus v 1792mnm. Chvíle odpočinku a zničehonic se prudce mění počasí. Přichází mraky, zahalují slunce, prudce se ochladí. Mraky stoupají zdola z údolí a tak ještě před chvílí krásně viditelné ledovce severozápadním směrem jsou ty tam a my hledáme úkryt v chatě. Je zde již početná společnost a výborná litinová kamna sálající teplo do místnosti. Venku je již pouhých 10°C ke kterým se přidává vítr a vlhko z mraků. Dáváme si s povděkem horkou polévku, jenž nás krásně prohřeje. Čekáme až se mraky zvednou a šup, pokračujeme dále. Samotný vrchol Hochgründeck 1827mnm je vzdálen asi 800m vzdušnou čarou odtud. Šplháme na něj, ovšem rozhledu si moc neužíváme, neboť mraky jsou zpět na scéně. Oblékáme vše co máme a hurá dolů. Kousek od vrcholového kříže se vracíme a padáme dolů prvním traverzem vpravo - tedy cestou č.452. Pěšina vede prvních 100m šikmo loukou plynule navazujících na cestičku lesem s četnými kořenovými pasážemi. Prostě maximální hravost i značná rychlost. Adrenalin okamžitě prudce vystoupá na maximum a vyžene všechny ostatní myšlenky. Zůstává jen radost z rychlého pohybu a pocit dokonalého splynutí se svým bikem. Samozřejmě to chce sedlovku dolů, brzdit jen v nezbytně nutných úsecích, široké pláště a letíme... Některé úseky jsou spíše trialového charakteru, tedy velmi prudké zatáčky s kořeny a kameny, kde rychlost sice klesá ovšem adrenalin nikoli. Během této divoké jízdy ztrácíme cestu č.452 a tak pouze pohledem do mapy zjistíme přibližný směr a pak již jen vybíráme nejhezčí cestu dolů. Dámská část sice brblá, bohužel má smůlu, je přehlasována a padá se dál, kudy to jen jde i nejde. Přetnuli jsme dobrou dřevorubeckou silničku č.B24, poté B3 a padáme rovnoběžně vpravo od ní až do městečka Bischofshofen. Hledáme hlavní silnici a vydáváme se vlevo na St.Johann. Je stále zataženo a začíná pršet. Vypadá to na delší dobu a tak spěcháme do kempu. Dalo by se jet i písčitou pěšinou vedoucí po pravém břech řeky Salzach, je to však pomalejší varianta a chceme být díky studenému dešti co nejdříve v teplých sprchách, potažmo u teplé večeře.
Varianty: Pro ještě pohodlnější stoupání k tomuto vrcholu se nabízí varianta, při které neodbočíme z hlavní silnice na Hochgründeck již na výše popsaném místě, nýbrž se této hlavní držíme až do Wh.Arlerwald na 748mnm stále směrem na Wagrain. Až nyní odbočíme vlevo na Durchholz. Pokračujeme stále po asfaltce na Windberg, za kterým nás již značení vede na Hochgründeck. Tato varianta má menší průměrné stoupání, tedy je trochu delší, nicméně úspora fyzických sil je znatelná.
Sjezdová varianta povede od kříže v 1827mnm zpět k chatě, dalších 150m po šotolině a již se dáváme vpravo cestou č.451 až k rozcestí Obergründeck v 1358mnm, kudy jsme vlastně minulý den stoupali. Zde odbočujeme vpravo lesní pěšinou s asi 5m jumpem. Opojeni rychlostí padáme dolů a vzhledem k pozornosti, již věnujeme překážkám na cestě ztrácíme značení. Pohled do mapy nic neřeší a tak si vybíráme cestu, která se nám zkrátka nejvíce líbí a pokračujeme v divoké jízdě zakončené listnatým úvozem, na jehož začátku je skok do třímetrové hloubky. Stěn úvozu se dá bezpečně využít jako klopených zatáček. Ovšem toto tzv. listovní tajemství skýtá nebezpečí skrytých nástrah. Jeden člen výpravy má smůlu a doplácí na něj silnou větví v zadním kole a následným rozlomením přehazovačky. Řešení je na snadě.Zbytky šaltru a řetěz do camelbacku a pokračujeme ve sjezdu. Z lesa se vylupujeme na silnici v Urreitingenu, kterou již známe,neboť tvoří spojnici mezi St.Johannem a Bischofshofenem. Dáváme se tedy na ní vlevo a našeho sjezdaře nyní bez možnosti vlastního pohonu tlačíme do St.Johannu, kde kupujeme nový šaltr, bowden a šup do kempu, kde následuje delší technická věnovaná správkám biku. Dalšímu členu bandy, opět sjezdaři, odešla Avidová V-čelist a tak používáme svůj náhradní kufřík, vytahujeme XT V-brzdy, montujeme a již je vše O.K. a můžeme směle vyrazit za dalším bikovým dobrodružstvím. Tato sjezdová varianta je zhruba o 4km kratší. Má tedy cca 32km a díky kratším přestávkám i podstatně rychlejší sjezdové části jsme ji absolvovali za pouhých 5 hodin.