Dle rodného listu se údajně jmenuji Petr Tůma. Na toto své občanské jméno však již pomalu přestávat reagovat. I přes dosavadně relativně krátkou existenci mojí maličkosti v sedle horského kola, jsem si již vysloužil nemálo přezdívek, pod kterýmiž mi možná někteří z Vás budou znát. Jsou to: Siskař, Fokus, Kamikadze, Kraken a možná další o kterých ani nevím, nebo se používají jen za mými zády. Určitě pár takových bude.

Nejpoužívanější je SiSkař - jak jste již určitě z názvu stránek poznali...Navíc od ní odvozuji další patvary - například SiSmobil (místo SiSkařův nepřekonatelný oldsmobil :o))

Jak taková přezdívka vznikla??? :
Mým původním kolem v dospělém věku (cca počítáno od 18 let věku - smích?? přejde!!...:o))), byla tehdy klasická Eska Premier, časem rozšířená z "jednoplacky a čtyřkolečka" na "dvoutác a pětilokečko"...Byl jsem na ní strašně hrdý a ověšoval jí vším možným, takže měla asi 30kilo. Potkávací světlo, dálkové, mlhovku, směrovky, couvací světlo, panel asi 8x10cm na kterém jsem to všechno ovládal, původně 2 dynama (která mne při jízdě z kopce bez šlapání byla schopná pomalu zabrzdit...) - později přechod na motocyklovou baterii na nosiči, zpětná zrcátka, zmíněný nosič, na něm košík "půjčený" v potravinách a už jsem tvořil cyklistické těleso pohybující se po našich silnicích.

Jednou jsem však přijel z dovolené, sklep vypáčený a kolečko pryč....A tak jsem se rozhodl pro koupi horského kola. Tenkrát to byl ohromný boom!!! Takže jsem vyzvedl své úspory a vyrazil na obhlídku cyklistických prodejen. Nakonec mne upoutal jeden krámek v Praze - Karlíně, kde měli za výlohou vystavené MTB s úžasným nápisem Shimano SIS 18 speed. Barevná mutace - zelená přední vidlice a část rámu s hlavovkou, přechod do žluté - hlavní triangl, přechod do oranžové - zadní vidlice. Všechny tři v typicky "kleinovských" svítivých výrazných barvách, k tomu kožené sedlo a černé doplňky (sedlovka, řidítka, brzdy, troj-převodník,...). Sice jen Shimano SIS a rám Hi-Ten, ovšem i tak naprostá bomba!!! Taky kam jsem s ním přijel, tam jsem byl největší "king" - co, Majkle....chachacha :o))

To jsem pořád kolečko leštil a jezdil jako turista na výlety po okreskách s častými průjezdy lesem. Ovšem jen pěkné udržované šotolinky, maximálně široké lesní cesty. Zásadní zlom v přechodu z cykloturisty na bikera přišel v podobě mého nastoupení do cykilstické prodejny GEM v Praze na rohu Legerovy a Anglické ulice v pozici mechanika-prodavače. Dostal jsem se do prostředí horských kol, začal jim rozumnět po technické stránce, jezdit na "švihy", poznávat tento adrenalinový outdoorový sport!!! Nu a čím více jsem do toho viděl, tím více jsem obměňoval komponenty. Od lehkých řidítek s rohy (nástavci) přes sportovní sedlo, dravé pneumatiky, samozřejmě zbavení všech blatníků a odrazek, k brzdám Shimano STX - tenkrát bomba M-systém. Špičkou ledovce bylo zakoupení elektronického cyklopočítače Cateye Cordless II a nášlapných pedálů Shimano M525 s tretrami Sidi Dominator. Poslední 3 jmenované věci zvedli hodnotu kola cca 2x což bylo pro ostatní - proháněli se na bicích s odpruženou vidlicí, rámech Cr-Mo double butted, výbavou minimálně LX, s "nášlapy" - absolutně nepochopitelné. Nu a jelikož zbytek komponentů mého kola činila výbava Shimano SIS (Shimano Integrated System) tak už mi od té doby zůstala přezdívka SISKAŘ - na což teď již vzpomínám s úsměvem na rtech a jemnou nostalgií :o)) Pak jsem jednou vyzvedl money, koupil bika s LX-em a od té doby stále pomalu šplhám výše...

Album s postupným vývojem všech mojich biků najdete zde:
  • panické MTB Shimano SIS 18 speed v kleinovských barvách
  • v pořadí druhý bike, první opravdu sportovní kategorie, Focus Long Lake
  • třetí - již odlehčuji a začínám klást důraz i na životnost komponentů, Focus Killer Bee
  • čtvrtý - zatím poslední sportovní; již totální důraz na váhu, životnost a jedinečnost komponentů, MORATI HC 1.1 s velmi nadstandartní výbavou
  • pátý - souběžně druhý bike na trialové a dualové pokusy, Merida Dakar 680



    • CO pro mne znamená slovo MOUNTAINBIKING aneb uvedení teorie do praxe...

    Je mi ...let, ten údaj není podstatný, stejně se každý rok mění a již téměř třetinu této doby pohlížím na svět převážně ze sedla svých biků. Nutno ovšem dodat, že jsem začínal asi jako každý. Nejdříve turista, jenž měl hrůzu z jakýchkoli prudkých sjezdů, schodů a pohyboval se tedy jen po asfaltce, nanejvýš po šotolinové cestě vinoucí se lesem. Až tak po 3 letech, jsem přišel na to, že horské kole je předurčeno k něčemu daleko lepšímu. Něco, při čem by Vás každý doktor hnal, kdyby věděl, co děláte a jak. Krevní tlak letí prudce vzhůru, srdce již snad nemůže tepat více, nedostává se Vám vzduchu do plic, oči jsou rozšířené, svaly se třesou a adrenalin stříká z uší. TO něco JE bikování. Zahrnuje sjezdy technické - při nichž padáte přes řidítka dolů ze stráně, rychlé - kdy se řítíte po metrové pěšině rychlostí 50km/h a mnohdy i větší kopcom dolu. Výjezdy při nichž padáte na záda, protože přední kolo je o metr výš než zadní. Singletracky na okraji propasti spadající do třistametrové hloubky, po sypající se skále, rozbahněném jílu - kdy je kolo téměř neovladatelné. Při skocích přes metrové překážky, dosahující několikametrové délky. Je toho skutečně příliš a na vyjmenovávání všeho zde není tolik prostoru, nehledě na to, že Vás již toto tlachání asi nebaví a chcete již zjišťovat něco užitečnějšího.

        Nuže jen do toho milí bikoví nadšenci.Již Vám nic nebrání.

        Závěrem ještě pár fotek mojí maličkosti...
    Ahoj, biku a všem sportům zdar, SiSkař